Nízkoenergetický dům

Nízkoenergetický dům představuje nejnižší stupeň energeticky úsporných domů a vzhledem k velmi výhodnému poměru nákladů a úspor se velký počet stavebních realizací ubírá právě tímto směrem. U všech typů energeticky úsporných staveb je třeba klást velký důraz na fázi projektu. Projektant by měl vystavit tzv. energetický štítek obálky budovy, z něhož lze snadno poznat kvalitu použitých konstrukcí. Samozřejmě je potřeba se zaměřit na části konstrukce, kterými nejvíce uniká teplo, zejména tedy stěny, střecha, podlaha, okna a dveře.

Důležité je upozornit na to, že energetická náročnost domu ve fázi projektu se stanovuje výpočtem. Postupů ke stanovení výsledné hodnoty je několik a je třeba pečlivě vybrat odborníka, který má dostatek zkušeností k tomu, aby výpočet odpovídal následné realizaci. Energetická spotřeba postaveného domu bývá většinou vyšší než hodnota vypočtená.

Ostatně celá fáze projektování nízkoenergetického domu je naprosto zásadní. V některých případech je možné dosáhnout požadovaného výsledku pouhým zesílením izolací a například vylepšením výplní stavebních otvorů. Ovšem v naprosté většině případů to nestačí a je třeba kalkulovat s prvky, jakými jsou tvar a orientace budovy a detaily konstrukce, kterými uniká teplo, tzv. tepelné mosty a vazby. Téměř ve všech případech je naprostou nutností využití systému rekuperace tepla, neboť větráním odchází tak obrovské množství tepla, že bez jeho zpětného využití by bylo dosažení nízkých hodnot tepelné náročnosti prakticky nemožné.

Výsledné vlastnosti pasivního domu ovlivňuje i jeho poloha. Obytné místnosti by měly být orientovány k jihu, aby docházelo k maximálnímu využití tzv. pasivních solárních zisků. Pasivními solárními zisky se rozumí teplo, které je získáno přímým slunečním zářením zejména na okna a další prosklené plochy domu. Pasivní solární zisky mohou pokrýt až 40% tepla na vytápění objektu. K tomuto účelu jsou používána okna s trojitým zasklením plněné argonem nebo kryptonem se superizolovaným rámem.